Mimoň
Chceš být láskou, chceš být svůj a v očích velké matky člověk čistý stůj co stůj. Tak cestu svou přijmi do srdce čistého. Tak na cestu se vydej a vezmi si sebou trpělivost, vůli, porozumění, nezištnost, pravdivost, víru. Vše totiž potřebovat budeš v dobrodružném putování, které jen o tobě a Zemi je. O tobě a Zemi a o životech, jež si tady prožil v dobách známých i neznámých, v tělech, národech a místech různých. Vše cos prožil a v jednotě nebylo, jakoby se vrátilo a v podobě stínů se do tvých energií promítá, proudu světla brání a lásku zamítá. V jednotě v sobě je třeba vše mít, aby ses mohl prozářit. Možná ego, nebo strach z nepříjemných zážitků ti bránit bude - cestu odložíš a své poslání do kolonky nepřijaté založíš. Dál žít budeš ve světě prázdný, nenaplněný, beze smyslu bez cíle daného, tak jak společnost nastavuje, tak jak se očekává a toleruje.
My jsme součástí společnosti a spolutvůrci, ten kdo srdcem tvoří, ten láskou hoří, u něj černé bloky tají a hradby se boří, pak cesta je volná a vše se daří.
Vše je na nás, našem rozhodnutí zda půjdeme nebo ne, v jakém čase, v jaké inkarnaci. Země je kulatá, vše na zemi do jednoty táhne, tahem mohutným v této době silným, v době kdy se stvoření světlem prosvítilo a cestu ukázalo - je jen na nás zda svou cestu najdeme a láskou naplníme.